Historie

V roce 1945 po osvobození Československa měli tehdejší hokejisté v Českém Těšíně k dispozici dvě ledové plochy – obě byly tehdy přírodní a o obě se museli starat samotní hráči. Jedna ledová plocha se nacházela na škvárovém hřišti SK Český Těšín na nábřeží, druhá byla nad brandýskou restaurací – na rybníce pana Branného, ta byla ve správě HC Brandýs. Po krátké době došlo ke sloučení obou klubů a hrávalo se pouze na fotbalovém hřišti.

Dne 15. února 1946 odehráli místní hokejisté utkání proti Opavě s výsledkem 2:2!

V roce 1948 došlo díky reorganizaci k přesunu ledové plochy. Jelikož sokolská jednota vlastnila hřiště se sportovním pavilonkem u mlékárny, přestěhovalo se kluziště na toto místo, kde stojí dodnes. V přízemí modrého pavilonku se nacházely šatny a bufet, na jeho stěně visely hodiny s časomírou. O ledovou plochu se museli starat sami hráči, kteří v nočních hodinách polévali kluziště vodou. Mezi tehdejší představitele oddílu patřili funkcionáři Karel Swienczek a Ludvík Klyszcz, kteří se společně s bratry Przybylovými a Chwastkem o ledovou plochu starali.

Zpočátku mělo hřiště jen nízké mantinely, které byly vyrobeny z fošen, později byly zvětšeny na výšku jednoho metru. I když měl Český Těšín výborné podmínky pro to, aby se zde mohla vybudovat umělá ledová plocha (nedaleko se nacházela mlékárna, která byla schopna svým chladicím zařízením utáhnout také chod zimního stadionu), nebyly prosby hráčů a veřejnosti vyslyšeny.

V těchto letech byly v celém kraji pouze dvě hřiště s umělou ledovou plochou – Ostrava a Opava. Český Těšín byl znám tím, že měl nejdelší dobu přírodní led.